Jedním slovem - motivace

Velké téma, které podle mě řeší každý z nás a píše se o něm snad denně. Proto jsem se do toho nechtěla moc pouštět, ale řekli jste si o to sami. Možná proto, že cvičím a vám se nechce. Možná proto, že dodržuju jídelníček a vám to připadá nereálné. Možná proto, že každý vidí sousedův trávník zelenější... Ať je to jak chce, ráda vám prozradím, co mě motivuje a nakopává k tomu být celkově lepším člověkem. Nečekejte fotky před a po (ty už jste viděli v tomto článku), naopak sem hodím jen jeden jarní outfit a úsměv. 

Mám tu jako podkres puštěnou televizi a před pěti minutami byla ve zprávách reportáž o Gabriele Koukalové - přiznala anorexii a teď? Reportáž o tom, jak naše republika tloustne. Dva smutné extrémy, které já jako (ťukťuk) zdravý člověk neznám a v podstatě ani nemůžu pochopit. Možná proto je celý tento článek převážně o jídle, ale nenechte se zmást, funguje to na cokoli jiného. Nechci nikoho odsuzovat, anorexie je psychická nemoc, obezita svým způsobem taky. Jenže člověk nemusí být obézní, aby ho jeho okrasné tukové prstence omezovaly. V lepším případě si řekne "a dost!", začne si zjišťovat informace o tom proč a jak tělo funguje, zahodí váhu, vyhledá odborníka a začne se snažit dobře jíst a hýbat. V horším případě najede na první dietu, která na něj na facebooku vyskočí, po dvou týdnech to vzdá, protože je unavený, vystresovaný a bez výsledků. Když on ten buček tak krásně voní, že? A pak tu je ten nejhorší případ. Lidé, kterým je úplně jedno, že si huntují tělo a pokud trpí nadváhou či obezitou už jako mladí, zadělávají na sakra velký problém i svým budoucím dětem. Protože to, jak žijeme, jak se stravujeme, jak spíme, jak se stresujeme, to vše v nás zůstává a přenáší se na naše děti. Možná tomu věřit nechcete, ale řekla bych, že je právě proto tolik alergiků a lidí, kteří mají různé intolerance, exémy... Čím dál častěji jsou nemocní mladí lidé a podle mého skromného názoru je to jen odraz toho, jak posledních pár desítek let žijeme. Nejsem zastáncem různých drastických diet. To je zase a opět špatný přístup k tělu. Vždy jsem prosazovala heslo "Všeho s mírou!" a jestli k tomu vezmete i Míru, je to jen vaše věc. 😃 I já jako milovník čokolády, salka a barevných pendreků si prostě dopřeju. Ale čím jsem starší, tím víc přemýšlím o tom, co jím, co si na sebe mažu a jak kvalitně spím a žiju. Možná na tom má i velkou zásluhu prostředí, kde jsem vyrůstala. U nás doma se nikdy nejedly vyloženě nějaké prasárny, 99% mého okolí nekouří a nekouřilo a nikdo se neutápí v lihu (rozuměj - dáme si skleničku prosecca, ale rozhodně se každý víkend nezrušíme v klubu ani si k telce jen tak neotevíráme pivo nebo lahev vína na osobu). Dá se říct, že jsem po babičce zdědila pitný režim, protože obě pijeme čistou kohoutkovou vodu, případně čaj. Neznamená to však, že si někdy nekoupím tonic nebo kofolu nebo že si při pokecu s kámoškou nedám nějakou limču nebo drink... Už bych se mohla dostat k té motivaci, že? Věřte mi však, že tohle všechno, co tu píšu tady patří. 

Beru své tělo jako něco vzácného a chci se o něj dobře starat. Možná si teď řeknete, že přece žijeme jen jednou. A já vám na to odvětím - no právě! Právě proto byste ten život měli prožít zdraví a ne s hromadou léků, nemocí a potíží. Snažím se své tělo poslouchat a pokud mi je po nějakém jídle těžko, vyhýbám se mu, když to jde. Můžu vám říct, že od chvíle, co máme jídelníček na míru (což je cca měsíc a víceméně jsem zjistila, že jsem jedla správně - až na to sladké -, tím však nechci říct, že je pro mě jídelníček zbytečný, naopak), neznám pocit nafouklosti ani nejsem po obědě unavená a přitom do sebe cpu velké porce masa, příloh a zeleniny. A tak ptáte-li se na to, co je pro mě tak motivující, že jsem začala cvičit a že momentálně nepřijímám žádný bílý cukr, pšeničnou mouku a mléko (mléko jsem nikdy vyloženě nepila a tak nějak ho radši přenechám těm, kterým patří - telatům, vezměte si, že jsme jediné savci, kteří v dospělosti pijí mateřské mléko jiného druhu. Nejsem a nikdy nebudu vegetarián ani vegan, ale tohle je prostě divné 😃 ), odpověď je vám už možná známá. Chci svou tělesnou schránku opečovávat jako celek. Nechci si exém mazat krémem, nechci chodit na operace křečových žil, nechci řešit bolesti zad přáškama. Tohle všechno nám sice uleví, ale jen na oko a neřeší to žádnou příčinu. A rozhodně nechci svým dětem vysvětlovat, proč nemůžou jíst ořechy, brambory, jogurt nebo cokoli jiného. Nikdo na světě není důležitější než vy a vaše rodina. Základním kamenem mé motivace jsem tedy (překvapivě) já. Je to takové vnitřní perpetum mobile, uzavřený fungující kruh v mé hlavě. Ono to vlastně je jen o té hlavě. Vaše možnosti limituje váš mozek. Pokud neustále říkáte - nejde, neumím, nemám, nechci, nebudu, změňte to. Určitě neslyšíte poprvé, že všechno jde.

Co z toho plyne? Starejte se o své tělo, ono vám to vrátí. Věřte sobě a sebelásce, rozkvetete jako ty třešně na fotkách a zvládnete cokoli. Nechci tady říkat, že máme všichni vypadat jako Arnold, ale udržujme svá těla v rovnováze. Nenechte svůj mozek ošálit dochucovadly a chemií, protože až budete kvalitně a dostatečně jíst, přejdou vás chutě. Mluvím z vlastní zkušenosti, sladké u mě jelo opravdu ve velkém a denně, ač jsem na to nikdy nevypadala. A pakliže máte pocit, že mě mé okolí podporuje, pak máte pravdu jen zčásti. Řekla bych, že mi to spíše nevymlouvají, ale stále se mě někdo ptá, zda si dám bábovku nebo kolik chci knedlíků a když jim připomenu, že mám teď jiný režim a tyto věci nejím, koulí očima a brblají, že už jsem moc vychrtlá. Moje máma prý měla ráda mé oplácané nohy.. 😃 

Psalo se tu převážně o jídle, ale tenhle vzorec mi funguje (jak už jsem psala na začátku) na jakékoli téma - cvičení, práce, láska, sebevědomí, škola... Cokoli děláte, dělejte poctivě a věnujte to sobě. Pokud ovšem máte jakýkoli problém ve své hlavě a sebeláska je pro vás děsivá, najděte si vlastní směr, který vás požene dopředu a ona i ta sebeláska přijde, někdy to chce čas...

Snad jsem to sepsala srozumitelně, někdy se mi v hlavě srazí víc myšlenek a nestíhám je plnohodnotně zapsat. Kdyby jste měli jakékoli dotazy, stačí napsat (do komentářů, do mailu, na instagramu..)

Ps.: Přemýšlím, kdy naposledy jsem měla bílý rohlík a nevím.. 😃
Ps2.: Líbí se vám outfit? 😊

outfit:

kabátek - Primark

tričko - House

kalhoty - Reserved

boty - ZOOT

brýle - Sapa

Za fotky děkuji Terce z blogu Cityscape Bliss

První jarní

Tak kde je to jaro? V neděli jsem se po Kutné Hoře procházela v tomhle jarním outfitu a bylo mi krásně! Teď mi je taky krásně, ale zima 😃. V posledním týdnu se nám tu vystřídala snad všechna roční období a je mi jasné, že to u někoho rozpoutalo boj s nachlazením. Já musím zaklepat, kromě pondělní ukrutné migrény, se držím. Každopádně bych už ráda schovala ty velké teplé bundy někam hluboko do skříně. 

Nedělní výlet byl vážně skvělý. Mé kamenosochařské srdce plesalo. Za mých středoškolských let do Kutné Hory jezdili mí známí restaurovat v rámci praxe. Chrám sv. Barbory je fenomenální a celé město stojí za návštěvu. Jsem ráda, že jsme si tam zajeli teď. Ještě není zdaleka sezóna a už tam bylo víc cizinců než čechů. Moc si to nedokážu představit v létě. Na druhou stranu se v chrámu aspoň zchladíte, já tem teď málem umrzla 😃. Návštěva takového místa je dechberoucí vpodstatě kdykoli, ale když tak krásně svítí slunce, všechno je ještě krásnější. Paprsky světla celý chrám prozáří, mozaiky jsou ještě barevnější, sochy plastičtější a lidé usměvavější. 

Jaká místa máte v plánu letos navštívit? Nezapomínejte poznávat krásy naší země. Cestujeme po celém světě, ale pořádně neznáme svůj kraj. Já chci v nejbližší době prozkoumat Kokořínsko. K tomu si ovšem vezmu trochu jiné boty, kalhoty, kabelku, bundu.. 😃 Ale musím vám říct, že jsem se celou zimu těšila, až vytáhnu tohohle růžového chlupáče. Má zkrácené rukávy a to mě děsně baví. Bordó mokasíny jsem sehnala na jarním Zootletu za #dvěkilča a tak nějak už od doby, co jsem si pořídila tyhle kalhoty, miluju kombinaci těchto dvou barev. Bílá košile z outfitu dělá lehce elegantní, ale ležérní styling, otrhané džíny a hodinky to celé docela rozbíjí. Prostě když chcete být za trochu za dámičku a trochu za trendy rozpustilou holku, které je jedno, že ta růžová chlupatá věc děsně přitahuje pozornost... 

Hezký víkend, přátelé!

V minulém životě jsem byla Dán. Určitě!

Včera jsem dočetla první díl Zaklínače. Po dost dlouhé době. Nikdy jsem podobné knihy nevyhledávala, jenže se v mém životě objevil někdo, pro koho je tato sága důležitá a tak mu dělám radost a louskám stránky. Pomalu. Zaklínač asi nebude úplně můj šálek kávy, proto mi to trochu trvá a dokopávám se k pokračování, ale já to přečtu, všech osm dílů. Fakt. A protože jsem tak šikovná a obětavá (a taky proto, že se na knížku o štěstí těším už od Vánoc, vzala jsem dnes do ruky (tak trochu za odměnu) knihu Hygge, prostě šťastný způsob života. Nebudu vám tady psát o tom, co je to hygge (znáte strýčka Googla? Chytrý, že?) a, jestli byste si ji měli taky přečíst (ale měli 😃). Chci vám dnes říct své první pocity a důvody k těmto pocitům.

Blíží se Vánoce, daruj fotoobraz!

Každá správná kočka ví, že vzpomínky jsou důležitější než kapsička prvotřídní kvality. Dekat náležitě ocenil svůj portrét, zbytek ho nezajímal. Já jsem opět slintala od chvíle, kdy jsem otevřela balík. 

Vyrůstala jsem mezi stěnami, které byly vždy pokryté obrazy. Postupem času už je ani nebylo kam dávat a já to milovala. Dům bez obrazů pro mě nikdy nebude domov. Čichli jste si někdy k olejomalbě? To taky miluju, ale jelikož jsou pro mě důležité i vzpomínky, lidé a můj kocour, potřebovala jsem rozšířit svou sbírku fotek. Rozhodla jsem se pro fotoobrazy, které slibují stálost barev, neohebnost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Ano, tohle všechno vám poskytnou fotoobrazy Ali-Dibond ze Saal Digital. V nabídce najdete i akrylátové sklo, fotoplátno nebo například pěnenou PVC desku. Já zvolila matné Alu-Dibond právě kvůli odolnosti a tloušťce pouhé 3mm. Rozbalovat takový balík je pro mě vždy velký zážitek. Jsem jak malé dítě u vánočního stromečku. 

Budu se opakovat, ale... ty barvy, ta kvalita!! Je neskutečně úžasné držet v rukou tyhle fotoobrazy. Saal Digital opět nezklamal. Malý fotoobraz má rozměr 10x15 a velké 20x30. Objednala jsem k nim i závěsný systém. Ten si můžete zvolit ze tří variant. 

Každoročně s bratrem dáváme nejbližším kalendář s našimi fotkami, aby nás měli neustále na očích, když už jsme oba tak daleko od domova. Loni jsme kalendáře darovali i přátelům, protože si stěžovali, že ho chtějí taky 😀 A můžu vám říct, že takovou radost a nadšení rodiny každý rok, ač přesně ví, co tam bude, jim nevykouzlí žádný jiný dárek. Každý rok nové fotky, každý rok nové překvapení, každý měsíc jiný obraz na zdi. Je nepopsatelně krásné darovat blízkým vzpomínky. Zkuste to! A dám ruku do ohně, že Saal Digital vám s tím velmi profesionálně pomůže...

Těšíte se na Vánoce? Já hrozně.. 😁

Vaše Sissi

Cvičím, chceš vědět proč?

A jak jsem slíbila, tak konám. Právě čtete první slova článku o mém cvičícím módu. Pokud sledujete Desissign na instagramu, asi jste už zaznamenali, že chodím cvičit. Ano, já! Nikdy, opravdu nikdy, jsem si nemyslela, že budu nakupovat sportovní oblečení, zvedat činky, běhat(na páse nebo v Grébovce) nebo pít protein.

Moje první fotokniha

Přátelé a kamarádi, tento článek bude sice o fotkách, ale bude skoro bez fotek. Abyste to pochopili, nechci vás zde zahlcovat fotkami fotek z fotoknihy 😄, protože by to stejně tak dobře nevyznělo(nevypadalo, žeo). Nebo-li nemělo by to ten správný efekt. Ten totiž přichází až v momentě, kdy tuhle knížku dostanete do ruky. Nechci vypadat jako nějaký narcis nebo namyšlenec, ale zamilovala jsem se do těch fotek znovu. Znáte to, člověk něco dělá a postupem času přichází na to, že to tehdy mohl udělat úplně jinak nebo že se mu prostě jeho dřívější tvorba zdá úplně špatná, ač v době upravení snímku, byl nadšen, jak mu to hezky jde... 😆 A tak bych vám teď chtěla sdělit, jak a proč se mé zamilovaní odehrálo... Jen vás žádám o jedno, berte mě s humorem, jo? Dík!

Jarní mega čistka šatníku

Ano, miluju módu a abych se cítila dobře, potřebuju se líbit sama sobě. K tomu mi dopomáhá spousta oblečení a bot. Hlavně těch bot. Hádám, že se teď každému z vás promítl v hlavě obrázek s neurčitým počtem párů. Kolik myslíte, že v tomto případě znamená slovo "spousta"? Já jsem totiž až před nedávnem zjistila, jak velkou pravdu měla moje máma, když mi říkávala:"Proboha, ty máš víc bot než vlasů!"(mám opravdu hodně vlasů). Ale znáte to, člověk žije ve svém vlastním světě, kde platí jeho pravidla a dokud se nezačne dívat kolem sebe, za plot, přes řeku, dalekohledem sousedům z protějšího baráku do ložnice(haha, pokus o vtip), bude dál slepě věřit tomu, že je to a ono naprosto normální. A tak jsem si i já stále myslela, že vlastnit 80 párů bot, je naprosto normální. Není! Ano, čtete dobře, 80 párů. K tomuto číslu jsem se dostala v lednu letošního roku(teď to vypadá, že jsem plešatá). Nemám žádného sponzora ani jsem nevykradla obuvnictví, všechny jsem si koupila za své vlastní peníze(oprava - jedny jsem vyhrála v soutěži na botovo.cz). Nutno dodat, že některé mám řádku let, protože když jich máte tolik, ani je nestihnete prochodit. :D 

Budu radikální. Ne tak jako můj kocour před miskou masa, ale budu!

Lednička a kocour

Ola, přátelé! Mlčím jako hrob, že? Není to proto, že bych na svůj blog zapomněla nebo že bych už psát nechtěla. Jen bych potřebovala, aby měl den tak 40 hodin a já nemusela spát. Život je plný překvapení a zvratů a člověk se s každou informací, s každou překážkou musí poprat. Pokud je to v jeho silách, aspoň trochu důstojně. I já jsem jen člověk a prostě a jednoduše toho mám moc :D Doufám, že to znáte taky. Musím říct, že je to tisíckrát lepší, než sedět doma a pokládat si otázku "A co teď!?". Každý má trochu jinou náplň dne a dost záleží na tom, kde bydlíte, nicméně cíl máme asi všichni stejný - žít naplno, být šťastní a něco po sobě na tom našem kulatém světě zanechat. A těm lepším z nás se to i daří podle jejich představ. Já vám musím popravdě říct, že jsem ve svých 27 letech ještě úplně k té přesné představě nedošla a někdy mě to trochu děsí. Jo, jsem mladá a mám před sebou spoustu věcí, spoustu příležitostí a je jen na mně, jak a zda se jich chopím. Inu, každý má asi horší den a přemýšlí, co vlastně doposud dokázal či nedokázal, jak je nebo není spokojený se svým životem. Právě jsem slezla ze střechy našeho vinohradského domu, kam chodím rozjímat, klábosit, číst si a popíjet cider, za zády mi hučí lednička, vedle na křesle spokojeně podřimuje kocour, okna mám dokořán a přemýšlím. Probírám se fotkami, které jsem za poslední rok nafotila, přehrávám si všechno, co se mi stalo a jak moc jsem to mohla ovlivnit...

Suše konstatuji, že si vlastně nemám na co stěžovat. Jsem zdravá, samostatná, snad perspektivní, ještě chvíli mladá, blbá asi taky úplně nebudu a mám plno skvělých přátel a rodinu. Dekat je třešničkou na dortu - mimochodem, dneska jsem ho ráno drbala 5x! :D Přes to všechno chci ve svém životě udělat pár změn, které cítím jako potřebné k tomu, abych se posunula někam dál a byla tím, kdo za sebou nechá nějakou stopu. Sama sobě si teď slíbím, že každé dveře, které se mi objeví před očima otevřu, protože když je nechám zavřené, nikdy se nedozvím, co za nimi bylo a kam mě to mohlo posunout. 

A vy, přátelé, udělejte totéž. Slibte si, že nebudete omezovat své možnosti jen na to, co vidíte a jen proto, že se bojíte udělat nějaký krok nebo proto, že vám někdo nakukal, že to nemá cenu! Jo, možná si nabijeme čumáky, ale o to budeme silnější. A je mi jedno, co si řekne okolí. Dnešní svět je plný lidí, kteří jen anonymně hejtují vaši práci, vaši snahu a přitom sedí doma, jí rohlík s gothajem a sami se bojí jakékoli změny či názoru ostatních. Ale i za tyto lidi musíme být rádi. I díky nim se posouváme dál. 

Proto každé ráno, hned jak se probudíte, řekněte si:"Jsem vděčná/ý za to, co mám!". Proč? Protože ráno dělá den! :D Vytáhněte ze šuplíku všechny ty plány, které odkládáte na až... Já jdu vytáhnout barvy, štětce a plátno a skončím, AŽ budu mít barvu i ve vlasech. :) Nenechávejte mě v tom samotnou!

Aloha přátelé, užívejte léta

Vaše Sissi

Pudro-bordó-kompletek

Už se nemůžu dočkat, až bude dostatečné teplo na tyhle čuprtrupr široké kalhoty! Zatím to ale vypadá, že je ještě nějaký ten pátek budu sušit na ramínku a maximálně se na ně smutně koukat. Dlouho jsem sháněla široké kratší kalhoty s vysokým pasem. Když už jsem na nějaké narazila, byly jen v černé barvě a nikdy mi úplně neseděly. Ale pak to přišlo! V Zaře na mě čekaly tyhle božácké starorůžové a volaly "Kup si mě!". Volaly to všechny velikosti, ale měly smůlu, jsem věrná jednomu číslu. A já si je hezky nesla v tašce domů a hned jsem věděla, jak skvěle budou pasovat k bordó topu se stojáčkem. Znáte ten pocit, když víte, že to bude to pravé ořechové a strašně se těšíte domů, abyste zjistili, že je to vážně ono? Jo, uznávám, někdy si to člověk maluje trochu růžověji, ale tentokrát jsem si pohledem do zrcadla potvrdila, že ty mé malůvky byly naprosto přesné. A pozor, obě barvy, které v outfoitu převládají, budou letošní jaro a léto velice trendy a uznejte sami, že k sobě krásné pasují. Takže se nebojte pudrových ani bordó tónů. 

A nemyslete si, při focení mi byla pěkná kosa :D Jenže jsem vám je vážně musela už ukázat..

Kozí motýlek

Když jsem pro vás fotila tenhle už vážně jarní outfit, netušila jsem, že nám ještě (dokonce i v Praze) napadne sníh! Stalo se, ale i přes všechny chumelenice světa sem musím tento outfit dát už teď. Ptáte se proč? Protože na něm mám na krku světový unikát :D Možná už při prvním pohledu jste si řekli "Motýlek z kožešiny??!". Ano, je tomu tak. A nejlepší na tom je, že to není všechno...

Když jsem pány z Krispol Store poprosila o ušití tohoto motýlku, vytřeštili oči, svraštili čelo a vousy se jim hrůzou zkroutili do otazníků. Ale vzali to statečně, nenechali se odradit nevšedním přáním. Možná proto, že jsem jim řekla, že takového motýlka určitě ještě nikdy nikdo neušil :D Jenže to jsem ještě ani já sama netušila, jak to celé dopadne. Při předávání motýlku mi říkají "Koupili jsme kvůli tomu celou kozu a ze zbytku ušijeme panu Kokoškovi kabátek!" (rozuměj celou kozí kožku a ten dovětek s panem Kokoškou ber jako humor). What?! Budu na krku nosit kozu? To jsem vážně nečekala. Takže až budete po pánech něco chtít, specifikujte přesně, protože vaše nevšední přání se stane ještě překvapivějším. Jen doufám, že na mě teď nebudete cákat barvu, když mám na krku zvíře...

No řekněte, nevypadá to na tom denimu božsky?? By the way, pokud má o takového kozího motýlka někdo zájem, na Mánesově 58 čeká zbytek kozy! :D

A jdem stavět sněhuláka!!

Hezký večer

Odhalená kolena

Taky se tak strašně těšíte na teplo? Já ho přivolávám každou buňkou svého těla a zatím se mi to moc nedaří! Asi se snažím málo. Jedna odhalená kolena nejsou očividně dostačující :D Přidejte se proto ke mně a třeba se nad námi ta kosa slituje. Uznávám, že už zimy nejsou to, co bývaly. Věčně je nad nulou, sníh nikde, Mařenka k žádným dvanácti měsíčkům pro jahody chodit nemusí... Skákne si na roh do sámošky a má třeba dvě kila. Jenže mě stejně jako loni.. předloni.. předpředloni... připadá, že se to chladné počasí šíleně vleče a proto už se nemůžu dočkat slunce a tepla. Hrabu se doma oblečením, botama... Snažím se ty nejteplejší svetry schovat hluboko pod postel a s přiblblým úsměvem se rozplývám nad crop topy, kraťásky a plavkami. Letos s vřelejším úsměvem, protože jsem začala cvičit a snad se to někde projeví :D 

Ale dost řečí.. Zhodnoťte můj nový (pro mě) naprosto božský kabát, který je sice elegantní, ale já se nikdy nebála kombinací, takže mě s lodičkama v tomto kabátu asi jen tak neuvidíte...

A co vy? Chcete ještě chládeček, punčíček, snížeček?? Nebo už se taky v obchodech ptáte na plavky a sluneční brýle? A cvičíte do plavek??

Košile na míru bez Míry

Hip hip huráááá!! Už ji mám doma a je boží! Ptáte se co? No přece mou první košili na míru od Peter James Proud. Psala jsem vám článek o samotném výběru látky a měření v prosinci, ten najdete ZDE. Košili jsem si mohla vyzvednout už začátkem ledna, ale trvalo mi asi týden, než jsem se do obchodu dostala a pak dalších x týdnů než jsem se dostala k nafocení tohoto outfitu. No, mám toho asi trochu moc :D 

Ale jisté je, že ji mám ráda od první chvíle, kdy jsem ji viděla a miluju ji od prvního okamžiku, kdy jsem ji vzala na sebe. Materiál je velmi příjemný, žádná umělotina. Neškrábe, nikde nepne, je prodyšná a nepotím se v ní, je dostatečně dlouhá na to, abych ji zastrčila do kalhot a při žádném pohybu mi nevyleze její okraj a její pevný límec je jako stvořený pro mou úchylku na motýlky. K tomu všemu mi ji nikdo nečmajzne, protože jsem si ji sama "navrhla" a šance, že někdo bude mít tu stejnou, je velmi mizivá. A to nemluvím o mém monogramu na manžetě. Tohle může ovšem na 100% pochopit jen člověk, který takovou košili obleče. Padnoucí ve všech ohledech. Za sebe dávám tedy palec nahoru a můžu vřele doporučit! Individuální přístup je pro váš komfort nepostradatelný a co si budeme povídat, ten v konfekci nenajdete nikde. 

A abyste nebyli ochuzeni o detaily košile a balení, které je u made to measure tak nějak nepostradatelným bodem, napíši ještě jeden článek, kam přidám fotky bez svého ctěného těla :D

And happy new year!

Máte rádi párty, hory nebo spíš domácí pohodu? Já na Silvestra upřednostňuji posezení s přáteli hezky v teple domova nebo nějakou lyžovačku na horách. Ale každý podle svého gusta a tak vám tedy přeji jen to nejlepší, ať už jste kdekoli! Hlavně stylově :D 

.... and happy new year!

Dyzajn market z přehlídkového mola

Je čtvrtek a čtvrtek je fajn den na nový článek. A jelikož můj nastávající víkend bude ve znamení Dyzajn marketu, rozhodla jsem se vám ho zprostředkovat trochu z jiného úhlu pohledu. 

Když se v Praze řekne Dyzajn market, asi jen zřídka se setkáte s nechápavými pohledy. Je to nejvyhledávanější akce svého druhu. Největší open-air prodejní výstava autorské tvorby. Ano! I ty si můžeš poslat přihlášku na příští market, ukázat Praze svůj um a zviditelnit to, co tě naplňuje. Pokud máš ovšem co ukázat a budeš vybrán mezi prodávající "dyzajnéry". Letní Dyzajn market najdete na Střeleckém ostrově a ty ostatní již tradičně na Piazzetě Národního divadla. A že je na co se koukat! To svoje si vybere opravdu každý. Pokud patříte mezi ty lidi, kteří o této akci ještě neslyšeli nebo se z jakéhokoli důvodu nemohli dostavit, napravte to a přesvědčte se na vlastní oči. 

P.S.: Berte to s humorem :)

Pod vedením Tomáše Mylera se začaly na Dyzajn marketu prodejci prezentovat i díky módním přehlídkám, kde mohou ukázat své kousky a z pohledu "modelky" musím konstatovat, že jsou přehlídky stále populárnější a navštěvovanější. Konají se vždy v sobotu. První okolo poledne a druhá hodinu poté. Modelky Tom vybírá z řad zákaznic místních prodejců. Žádné vychrtlé modelky s nacvičenými pózami nečekejte. Jde o reálné ženy a atmosféra celé přehlídky je vždy skvělá, uvolněná, ale zároveň profi. Účastnila jsem se zatím čtyř přehlídek a tuhle sobotu se budu těšit na pátou. Je to pro mě vždy velice energický den plný zábavy a skvělých lidí. Musím říct, že jsem zde poznala několik lidí se kterými se vídám často (s některými velmi často) i mimo Dyzajn market. A to je další důvod, proč jsem vděčná za tuhle příležitost. Každá přehlídka je jiná. Počasí si objednat nemůžete, někdy vám je docela zima, jindy horko. To víte, je to řehole :D Ale už jen ten pocit, být líčena v šatnách Nááááárodního divadla, kde na vás dýchá trocha té "slávy", je prostě fajn. Tuto sobotu s námi přehlídky půjde i jedna nevidomá slečna, jelikož Dyzajn market začal spolupracovat se Světluškou. Dalším sobotním lákadlem jsou přehlídky dvou nejprogresivnějších mladých módních návrhářek - Terezy Havránkové a Terezy Otáhalíkové. Bude to zase jiné, obohacené a pro dobrou věc. Ale jak vlastně takový náš modelkovský den na téhle akci vypadá?

Zatímco ty ještě pokojně spíš (pokud můžeš), my se brzy ráno vydáváme nenamalované a rozcuchané k Národnímu divadlu, kde máme sraz u mola. Dyzajnéři už si pomalu staví stánky a celý tým Dyzajn marketu je v plném pracovním nasazení. Tom nám řekne, jak budou přehlídky probíhat a jelikož je molo, hudba, pojetí přehlídky i složení týmu modelek a modelů pokaždé trochu jiné. Vyzkoušíme si choreografii, ač jsme rozespalí a je nám trochu zima :D Pak už se se snídaní v ruce přesouváme do šaten, kde na nás netrpělivě čekají vizážistky z Make-Up Institutu Prague a kadeřníci z Toni&Guy, aby z nás udělali ty krasavice a krasavce hodné mola (Ne že bychom to potřebovali, ale znáte to. Objem dělá dojem! :D ). A protože nás je třeba 15 děvčat a také několik chlapců, čekáte až na vás přijde řada a klábosíte, jíte, pijete, fotíte se (jednou, dvakrát, třikrát, protože "to smaž, tady vypadám blbě")nebo si zkoušíte modely, které za pár hodin budete prezentovat před zraky lidí. Celé dopoledne uběhne vždycky strašně rychle a už se dole řadíme do tří zástupů. Dva špalíry holek, jeden kluků. Poslední možnost vyměnit si ty strašně vysoké boty na podpatku, přepudrovat nos, opravit smazanou rtěnku od toho výborného croissantu. Jak říká Tom "last touch". :D Přichází na řadu high five s Tomem a jde se na věc. Od našeho srazu na Piazzetě uběhlo něco přes čtyři hodiny, ale změnilo se tu všechno. Už na zemi nevidíme vyznačená místa prodejců, ani pár montujících a pobíhajících lidí. Piazzeta je plná stánků s nádhernými kousky dyzajnových věcí, vonícího jídla a nakupujících lidí. Dnes už spousta lidí, kteří na Dyzajn market vyrazí, o přehlídkách ví a cíleně se na ně chystají a proto je již snazší vytvořit nám uličku. Po uvedení přehlídky a představení dyzajnérů, které máme na sobě, začíná hrát hudba. V tu chvíli ani nevnímáte, že na vás upírá zrak spousty lidí a prostě jdete. Jdete tak, jak vám bylo ráno ukázáno. Ač někdy nervozitou trochu zrychlíte tempo. Ale to už se nám "zkušeným" nesmí stát! :D ... Lidi tleskají, tak asi dobrý! Odcházíme opět do šaten a někdy rychle jindy pomaleji, převlékáme se a chystáme se na druhou přehlídku. Koloběh se opakuje. Přihlížející lidé pod molem se mění, počasí někdy také, ale naše energická nálada stále zůstává. Po druhé přehlídce se nesmíme zapomenout vyfotit a rozloučit se a celým týden, za vše poděkovat, vrátit předváděné zboží ( :( ), sbalit si svých pět nebo šest švestek a hurá na Piazzetu. S profi líčením a načesanými vlasy obrážíme stánky, kupujeme mýdla, šperky, motýlky, trika, hrníčky.. A já si nikdy neodpustím thajské nudle, protože bych se po nich mohla utlouct a každému z vás je vřele doporučuji. Stánek tam určitě budou mít i tento víkend. Nezklamou vás! 

Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a pokud jste dočetli až sem, stavte se v sobotu na Piazzetu, první přehlídka začíná ve 12:00.. Přesně! Rajčata nechte doma, umazali byste handmade kousky a naše nalíčené tvářičky. Budeme se na vás těšit a pokud budete mít nějakou fotku z přehlídky, určitě mi ji pošlete a napište mi, zda se vám to líbilo. :) Zatím si můžete prohlédnout mix fotek z posledních čtyř přehlídek. 

Budeme se na vás těšit! A drže nám pěsti, ať vyjde počasí. :)

Košile na míru - proužek nebo kostka?

O značce Peter James Proud už jste si mohli něco málo přečíst v dřívějším článku, ale jak probíhá výběr látky a co vše musíte během návštěvy rozhodnout, to se dočtete dnes. Tak hurá na to..

Musím říct, že je skvělé mít na výběr z takového množství látek. Na druhou stranu je to taky pěkně zapeklité. Probírala jsem se těmi vrstvenými vzorníky a vůbec nevěděla, kam se koukat dřív. Proto jsem radši zvolila metodu vyřazování. Jednobarevnou košili jsem vyloučila hned, ale zároveň jsem chtěla, aby byla dobře kombinovatelná, protože jak jistě víte, miluju motýlky. A pokud jde o košile se zapínáním až ke krku a s límečkem, motýlka k ní mám téměř vždy. Proto jsem vyřadila i látky kostkované, které by se k mé sbírce úplně nehodily. A tak jsem se po dlooouhém rozjímání rozhodla pro finální látku. Jenže mi v té chvíli vůbec nedošlo, že to je jen začátek. Velice profesionální a milá slečna za pultem se mě začala ptát na doplňkovou látku (kterou lze použít například na manžety nebo límec), na výšku, barvu a počet knoflíků, barvu nitě, vzhled límce a manžet a monogram. To začala být teprve jízda :D Po nekonečném přikládání vybraných látek ke knoflíkům a následné přikládání knoflíků ke vzorníku s nitěmi, jsme mohly radostně zapět "Heurééékáááá". Dílo je dokonáno. Tedy pouze ta výběrová část. Poté přichází část měřící. Tam už si moc nevyberete a nic neokecáte. Metr mluví jasně. 

"Jakou nosíte konfekční velikost?"

"36"

Po těchto slovech mi slečna podává zkušební košili a já radostně vbíhám do kabin. Když vyjdu s košilí na sobě, musíme konstatovat, že by to chtělo spíš velikost 34. Ta mi v ramenou padla jako ulitá, ale jelikož si nechávám šít košili na míru, musí se tady přidat, tam ubrat, zkrátit, prodloužit a támhle to "vyslimovat" :D Teprve potom to bude to pravé ořechové, co v konfekci neseženete. 

Vše vybráno, změřeno, sepsáno. Už zbývá jen popřát krásné svátky, rozloučit se s usměvavou slečnou a těšit se na svou první košili na míru. Leden to jistí!

Vánoční outfit je nezbytností!

Když jsem před týdnem přemýšlela nad tím, že se už velice rychle blíží Vánoce, začala jsem přemýšlet i nad tím, co bych si asi oblékla. A jelikož se letos vyrojilo spoustu barevných, vánočně laděných (mnohdy až kýčovitých) svetrů, mikin, trik... Řekla jsem si, že si jeden takový kousek musím pořídit a být trochu za úchyla.. :D A musím vám říct, že se strašně těším na to, až budu v tomhle ultra vánočním svetru rozbalovat dárky! Nebyl by nijak zvláštní, kdyby ovšem neměl ty 3D mašle. Jenže jak ho zkombinovat? Ráda bych byla aspoň trochu slavnostně oblečená a proto jsem zvolila bílou sukni a lodičky. Denimová košile už je jen třešničkou na "krku"... Ha! A málem bych zapomněla na své ozdoby v uších. Naprosto doplňující tuhle příležitost.. 

Mimochodem, když jsem šla tenhle outfit fotit, tak vážně trochu sněžilo! Jenže to vůbec nejde vidět.. Tak jsem tomu trochu pomohla.. :D

A jak vypadá váš outfit na 24. 12? :)

Košile na míru? Ideální dárek k Vánocům!

Když jsem jednoho podzimního odpoledne navštívila obchod Peter James Proud, který se nachází na Dlouhé, hned mi učaroval prostor, který je podle mého skvěle a čistě využit. Ano, i podle vzhledu obchodu si člověk dělá obrázek o produktech, které zde může pořídit a rozhodně se daleko lépe nakupuje v krásném prostředí. Přiznejme si, že ne do každého krámku se odvážíme vstoupit, což samozřejmě neznamená, že musí být hned špatný. Některé si na tom naopak zakládají. Ale tady, v Peter James Proud, je vše cítit precizností. Do očí vás bouchne policový systém za pultem, který je prostě až do nebes a navíc krásně nasvětlený. Hraje příjemná hudba a nic kromě prodávaného zboží vás při rozhlížení vůbec neruší. A v dnešních chladnějších dnech oceňuji topení umístěné za zrcadlem. Nenápadné a boží. 

Šití na míru je čím dál vyhledávanější a kde je poptávka, tam se logicky najde i nabídka. Peter James Proud sází na kvalitní italské látky a nebojí se barev, vzorů a kombinací. Líbí se mi jejich hravost a nenucenost. Jsou zde dokonce i látky ze kterých bude mít košili pouze 5 lidí, protože jí víc není. Abychom si mohli říct "Jo, jsem originální.". Konfekci hledejte jinde!

Tak až příště půjdete Dlouhou, určitě se zastavte. Prohlédněte si košile, motýlky, trenky a celý sortiment, zahřejte se u zrcadla, přivoňte k parfémům a třeba se nechte změřit na vaši první (a věřím, že ne poslední) košili na míru, která bude jen vaše...

A příště vás s sebou vezmu na měření, protože takovou košili prostě chci! Comming soon... :)

Vánoční limitovka Krispol Store 2015

Krispol Store určitě nemusím představovat. Minimálně svým věrným čtenářům ne, protože se jejich motýlky už několikrát objevily v mým postech a  na fotkách. Ale pro pořádek... Jedná se o českou firmu, která ručně šije pánské vázací i předvázané motýlky. A nejen to, šijí i dámské a na přání třeba i psí motýlky. To vše z autorských látek, které si nechávají tisknout v naší vlasti. Tito dva milí pánové se rozhodli přispět do našeho malého rybníčku trochou gentlemanství. A protože i já si motýlky vážu sama, měli by to ovládat i všichni pánové. 

V jejich dílně na Mánesově 58 v Praze ovšem nenaleznete pouze tyhle skvosty na krk. Pánové šijí i kapesníčky, kravaty, klasické šle s koženými komponenty, askoty a nedávno se vrhli i do bot na míru. Ale o těch třeba jindy. 

Letošní limitka motýlků (nejen) ke štědrovečerní tabuli se fotila v ateliéru s přáteli a kamarády Kristiána a Tomáše - zakladatelů značky Krispol Store. Protože Vánoce jsou přeci o rodině a přátelích. Celé focení probíhalo velmi pozitivně a o veselí nebylo nouze. A protože se prý taky řadím mezi jejich přátele, zapózovala jsem si před svým vlastním foťákem. :D

Motýlky můžete zakoupit ZDE buď samostatně nebo jako set sobě či svým blízkým pod stromeček, protože i Ježíšek může být gentleman :)

(jelikož byly motýlky ušity v limitovaném počtu a nikdy už jich víc stejných nebude, dostanete spolu s motýlkem certifikát originality s pořadovým číslem a to je fér! :) )

A teď už hurá na fotky...

Halloween trochu jinak

Vítejte ve světě, kde je všechno možné. Ve světě, kde fantazie překračuje veškeré hranice a stále dokáže překvapit. Vítejte v mém světě! Halloween je sice svátkem nám Čechům cizí, nicméně nutno podotknout, že je to jedinečná příležitost právě pro vaši fantazii. A proto ho miluju. Nechodím se opíjet, chodím se kochat ostatními maskami a sama na sobě se pořádně vyřádím! Letos jsem chtěla být úplně jiná než kdokoli jiný, nechtěla jsem potkat stejnou masku a proto jsem vytáhla ozdobné kamínky z Ikea (já věděla, že se mi jednou budou hodit :D ) a udělala ze sebe... no.. říkejme tomu "Královna noci". Radši se mě neptejte, co jsem si na ten obličej napatlala, protože ten mě bude asi ještě dlouho nenávidět :D Barvy na obličej to rozhodně nebyly.. Tak koukejte...

Jak se vám to líbí/nelíbí? A pochlubte se vaší maskou, prosííííím! :)

Volání Maroka

Když mě v těch šatech poprvé viděl můj velmi dobrý kamarád, pronesl něco ve smyslu "Tyo, marocká princezna!" A potom za mnou stále chodil a napodoboval arabštinu :D Miluju ty barvy, miluju ten vzor, miluju tu délku a tak je prostě celé zbožňuju! Až mi je líto, že už si je letos asi jen tak neobleču. Háemko někdy umí vyčnívat z fashion davu.. A tak dost slov a kochejte se! :)

Motýl, plášť a košile, koukej na ni, Emile!

Chladná rána si žádají dlouhý rukáv (obzvlášť, když vyrážíte do práce v 6)! Ač tedy nechápu, proč na ulicích vídám zasmušilé kolemjdoucí zabalené do velkých huňatých šál, bund a vysokých bot. Dámy a pánové, ještě není mínus 10... Co budete dělat v prosinci? :D Nepatřím zrovna k horkokrevným jedincům, ale i tak si myslím, že je na pět vrstev ještě chvíli čas. Ale dost o jiných..

Pokud chcete přitahovat zraky vašich pouličních, emhádéčkových nebo jakýchkoli "přátel", pořiďte si motýlka! Dokonale oživí každou košili, rolák ba i holý krk. Já sama mám tři dámské a dva pánské vázací a pyšně je nosím. 

Před pár lety většinou kravata na mužském krku znamenala "dobrej business" nebo značně nechtěnou nutnost na svatbě. Jsem nadšená, že se dnes kravaty dostaly do denního života mnoha mužů, ač mám radši motýlky. A ty ve spletitých uličkách Prahy potkávám taky čím dál častěji. Jen tak dál! Pánové, buďte odvážní a zahoďte stereotyp.. Je to sexy!  

Další věc do které jsem se zamilovala je dlooouhý černý plášť z háemka. Sice si ho musím na eskalátorech a schodech hlídat, protože už jsem si ho stihla přišpápnout, ale to mou lásku neohrozí :D

Mou lékařskou brašnu už znáte, ale došlo mi, že jsem vám ještě nepředstavila svůj boží náramek, který nosím vlastně denně od maturity. Táta mi ho koupil od svého dvorního šperkaře a dobrého kamaráda Jirky Tomance z Litovle. Je to skvělý člověk, který ručně vyrábí originální šperky z mědi, titanu nebo třeba nerezu (jako třeba právě můj náramek). Žádný kus nevypadá stejně a Jirka sám říká, že když někdo ztratí náušnici a chce ji přidělat, nedokáže znovu tu samou vyrobit, protože je to vždy originál a stejné jsou jen ty dvě, které udělá zároveň. A já doufám, že mi jednou bude dělat snubáky, protože žádné ty překombinované nádhery z obchodů nechci!

Amen..

Alena v růžové

Ještě když Praha celá kvetla, nebylo neskutečné horko a nebyla jsem nachlazená... :D S Alčou se fotí jedna radost, je tvárná a pro každou špatnost.

Více fotek ZDE

Maková Kája

Byl teplý večer, desátý červenec.. Podbízelo to k nějakému lehkému focení a protože ještě stále kvetl mák, vyjeli jsme na kraj Prahy. Má krásná Karolina, zapadající slunce a mák.. Pojďte se na to podívat...

Více fotek ZDE

Outfit jedné výletnice..

Posílám pozdravy z rozpáleného pole. Musím napravit svou bilanci a proto vám sem házím svůj výletnický outfit do horkých dní. Nejradši bych se teda pohybovala (když už to musí být) jen v plavkách, ale myslím, že by to bylo (zvlášť v Praze) trochu moc. A tak jsem si přes vrchní díl plavek hodila jen tuhle háčkovanou vestičku a sepnula ji sponou. A tyhle kraťasy jsem si před nějakým rokem ustřihla z normálních docela širokých kalhot alá denim. K tomu měkkoučké a pohodlné ťapky, abych si zase nedřela nohy v uzavřených botách. Jen tak mimochodem, taky vás odírají snad všechny boty, které máte.. Dokonce i ty, které vypadaly nejpohodlněji na světě? Já už si začínám myslet, že mám nějak extrémně citlivá chodidla.. Nebo mám jen moc bot, které nestíhám rozchodit :D To je taky možnost.. 

Do batůžku sbalit, nějaké to ovoce, opalovací krém, spodní díl plavek, ručník, dostatek vody, vlhčené ubrousky, jelení lůj, kapesníčky, nůž (protože jako každý správný muž, nosím v kapse nůž), nějakou tu korunu a foťák a můžete vyrazit kamkoli. Třeba fotit za Prahu do lomu, kde je ta nejmodřejší voda světa (a pak si vyfotit outfit v nedalekém poli :D ). 

A slibuju že až budu v novém bytě komplet vybalená a natřu schody a zarovnám lino a domaluju jednu stěnu, budu se vám věnovat tak, jak si to zasloužíte! :) 

Michaela

Před šesti týdny, kdy kvetly stromy a bzučely v nich včely, fotila jsem v Karviné tuhle dlouhovlasou krásku. Jmenuje se Michaela a pózování má v malíčku. Celé focení bylo moc fajn. Karvinský park Boženy Němcové je podle mého názoru jeden z nejhezčích, jaký jsem kdy viděla. Je zde spousta krásných míst, lodičky, srnky a jeleni ve výběhu a spousta volně rostoucího medvědího česneku. A to nemluvím o přilehlém zámku, dětském koutku a letním kině. :) A kam jinam vzít tuhle bohyni než do samotného nebe na zemi? 

Více fotek ZDE

Kačka a sukně Akari

Před pár dny jsem vám ukázala fotky Zdeničky a dnes přicházím s fotkami Katky, které vznikly ve stejný den na stejném místě. Bylo to takové přátelské posezení v parku. Plné smíchu, přátel, laskomin a focení. Zdenička se oblékla do své milované korálové sukně Akari a Kačce jsme vybrali tuhle nádhernou fialovou tylovku Akari. Ladila nám k šeříkům, botám i sáčku.. Nebylo co řešit. :) Týden po focení jsme se na stejné místo vydali znovu. Tentokrát na piknik i s našimi zvířecími miláčky a mrzelo nás, že už odkvetly šeříky, protože to byl neskutečně krásný pohled a ta vůně.. Proto jsme ráda, že jsme šeříky zastihly v plném květenství a mohly toho využít. 

Co myslíte, povedlo se? :)

Více fotek ZDE

Zdenička

Omlouvám se, že vás zase ruším. Asi nejste zvyklí na každodenní nášup fotek. Ale mně to nedá, když je tu mám a jsou tak rozkvetlé... Tentokrát jsou fotky z pražské Grébovky, kde jsou každý rok naprosto bezkonkurenční šeříky. A jelikož jsme si vypůjčily tyhle tylové TUTU sukýnky od Akari, ani nás nenapadlo nic jiného. Kdyby vás uchvátily stejně jako nás, můžete si je přijít osahat, vyzkoušet a nakoupit na Dyzajn market, který bude už za 11 dní. 

Focení jsme si všechny tři náramně užily, ale vy se dnes pokocháte pouze fotkami černovlasé Zdeničky. Nemusíte vidět hned všechno.. No ne? :D Kačku si dáme zase zítra.. nebo pozítří? Nechte se překvapit a sledujte blog :)

Více fotek ZDE

Alex

Spousta slunce, spousta kvetoucích stromů, keřů a tak různě.. Taková byla má poslední návštěva Karviné a abych nezahálela, vyrazila jsem s foťákem a Alex na průzkum terénu a květeny. Možná je to k nevíře, ale Karviná má(podle hlasu lidu) nejhezčí alej v republice - desítky kvetoucích sakur dva týdny zdobí hlavní silnici a je to vážně božská podívaná. Další div tohoto města je, že bylo vyhlášeno jako jedno z deseti nejzelenějších měst v republice. To víte, musíme si ten špinavý vzduch něčím čistit :D Jenže kdybych chtěla fotit něco u těch nadpozemsky krásných sakur, potřebovala bych dvoje štafle a odvážnou modelku.. Modelky odvážné jsou, ale ty štafle se špatně táhnou přes celé město :D Kvetou totiž zhruba od výšky 170 centimetrů a auta mít v pozadí moc nechci.. Proto jsme se se Sašou vydaly jiným směrem a ač to bylo blízko našeho bydliště, nikdy předtím jsme tam nebyly. 

Posuďte sami, zda to zkoumání neprobádaných míst stálo za to.. :)

Více fotek ZDE

Patrik

Po dlouhé době se mi před objektiv mého foťáku postavil chlap. Patrik začal nedávno spolupracovat s jednou modelingovou agenturou, tak mu držte pěsti, aby se mu jen a jen dařilo! Bylo to vlastně jeho první focení a podle jeho slov si ho nadmíru užil. Petřín je prostě skvělá lokace nejen na pikniky nebo romantické procházky, ale i na focení - kdykoli a s kýmkoli. Občas je tam sice trochu přelidněno, ale to nás nezastraší!! :D Tak co, líbí se vám tenhle mladý muž ze Znojma?

Více fotek ZDE

Rozkvetlá Markét

Je mladá, chytrá, krásná a stále veselá. Prostě jako já! :D Haha.. Miluju tahle jarní rozkvetlá focení. Jsou taková romanticky ženská. Proto jsme neváhaly s vyrazily na Petřín. Ač nebylo úplně teplo a dokonce nám celou dobu mrholilo. Přežila to Markétka i foťák a proto doufám, že to letos nebylo poslední takové focení. 

Děkujeme za každou zpětnou vazbu.. :)

Více fotek ZDE