neděle 4. února 2018

V minulém životě jsem byla Dán. Určitě!


Včera jsem dočetla první díl Zaklínače. Po dost dlouhé době. Nikdy jsem podobné knihy nevyhledávala, jenže se v mém životě objevil někdo, pro koho je tato sága důležitá a tak mu dělám radost a louskám stránky. Pomalu. Zaklínač asi nebude úplně můj šálek kávy, proto mi to trochu trvá a dokopávám se k pokračování, ale já to přečtu, všech osm dílů. Fakt. A protože jsem tak šikovná a obětavá (a taky proto, že se na knížku o štěstí těším už od Vánoc, vzala jsem dnes do ruky (tak trochu za odměnu) knihu Hygge, prostě šťastný způsob života. Nebudu vám tady psát o tom, co je to hygge (znáte strýčka Googla? Chytrý, že?) a, jestli byste si ji měli taky přečíst (ale měli 😃). Chci vám dnes říct své první pocity a důvody k těmto pocitům.
Rozpálila jse uhlíky, napěchovala vodní dýmku ostružinovým tabákem, nalila prosseco a sedla si s knížkou do svého houpacího křesla. Byla tu jen dýmka, sklenice, svíčky, lampa, knížka a já (a Dekat, žeo). Takový můj malý svět, kdy se cítím dobře. Přečetla jsem tři stránky a přesně v tu chvíli jsem věděla proč. Proč zapaluju svíčky, proč se ráda zachumlám do plédu a houpu se v křesle, proč mi je tak dobře. Jedno jediné slovo to tak dokonale vystinuje - Hygge. Ke štěstí, klidu a pohodě mi neskutečně pomáhá domov. Zvedla jsem oči od rozečtené stránky a rozhlédla se. Mám to doma víc hegge, než jsem si jen dokázala představit. A tak přemýšlím, zda mi tahle klížka může něco přinést, ale i kdyby to bylo jen tohle jedno zamyšlení nad mým vnímáním světa, nad mou touhou po harmonii, je to i tak dost. Vždycky jsem vnímala svou lásku k hezkým věcem jako určitou potřebu, uspokojení mého materialistického já. Ano, jsem materialista, nemohla bych žít s ruksakem na zádech nebo v ponurém bytě s holými zdmi. Případně ještě lépe se dvěma dalšími lidmi v pokoji(To jsem si vyzkoušela na internátu (později i na koleji) a bylo to pro mě dost těžké. Ne kvůli soukromí nebo nějaké introvertní stránce mého já. V duchu jsem trpěla. Musela jsem se podřídit většině, protože jsem neměla to své útulno. Můžete se snažit jak chcete, ale nikdy nůžky nenajdete na stejnem místě.). Ale teď vím, že to je také zapříčiněné tím, že v sobě zkrátka a dobře mám hygge. Někde hluboko ve mně je a projevuje se každý den, jen jsem ho do teď nevnímala správně. Vnímala jsem se jako velmi puntičkářský člověk, který prostě ty nůžky potřebuje najít tam, kde mají své místo. Nesnáším drobky na stole, vlasy na zemi nebo v umyvadle, fleky od hrnku na lince, rozházené polštáře na sedačce, prach na poličce... Teď ale vím, že nejsem jen šílený puntičkář, ale taky jsem tak trochu Dán 😃. Člověk může být puntičkář a nemusí být hygge, ale pokud jste hygge, musíte mít aspoň trochu rádi pořádek - minimálně takový ten, kdy je vidět, že se v bytě/domě žije, ale nezakopáváte o věci. Netvrdím, že musíte mít doma naklizeno 24/7(což já prostě potřebuju ke štěstí 😂), ale uznejte, že bordel není nijak útulný... Klidně si rozhrabejte postel, zachumlejte se do deky a až budete chtít jít dělat něco jiného, nechte to tak, důležité je, jak se cítíte vy. Kdybych neměla na sedačce polštáře (u kterých jsem dostala ultimátum 3 a ani o jeden navíc 😔), kdybych neměla na zdech obrazy a fotky, kdybych tu neměla kytky, svíčky, dekorace... nedokázala bych být 100%ně šťastná. Podle mě je to nezbytná součást místa, které nazýváme domovem. Nechápu lidi, kterým je jedno, jak to u nich vypadá. Kterým je jedno, že mají holé stěny. Nikoho nesoudím, je to každého věc. Žijte si podle svého, ale zkuste si to doma udělat pěkný a uvidíte, že budete mít radost a že se tam budete velmi rádi vracet. Zkuste být hygge! Funguje to, fakt... Jdu číst dál.

PS.: Ta modrá stěna je totálně boží, nemyslíte?







2 komentáře:

  1. Ámen, pod to se prosímpěkně můžu podepsat a to vlatsní krví.
    A modrá je skvěloskvělá!
    Já sice upřednostňuju světlé barvy, ale vám to tam sedne prostě jako prdel na hrnec nebo tak nějak.)
    Jooo a ty polštáře? Proč s tím chlapi tak nadělaj?:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mne se taky hrozne libi svetle interiery, ale nejak se to vudycky zvrtne a dopadne to takhle 😃
      S polstarema je kriz, chlapi nadavaji, ze nez si sednou, musi se prohrabat tunou polstaru, pritom je to tak pekne a pohodlne. A ted si zas nemaji cim podlozit hlavu 😅 Nevi, co chteji...

      Vymazat