neděle 23. července 2017

Cvičím, chceš vědět proč?


A jak jsem slíbila, tak konám. Právě čtete první slova článku o mém cvičícím módu. Pokud sledujete Desissign na instagramu, asi jste už zaznamenali, že chodím cvičit. Ano, já! Nikdy, opravdu nikdy, jsem si nemyslela, že budu nakupovat sportovní oblečení, zvedat činky, běhat(na páse nebo v Grébovce) nebo pít protein.
Malinko vám to tady shrnu, abyste to pochopili, dva roky jsem jako škvrně "hrála" tenis, což mě fakt bavilo a šlo mi to, ale osud tomu chtěl jinak. Přišly migrény a já prolezla kdejaké vyšetření, aby se zjistilo, proč sedmiletou holku tak děsně pořád bolí hlava. "Má toho moc", říkali. "Nenakládejte jí toho tolik", šeptali. A já s kastrolem na hlavě a s halenkou s volánky, která by byla dneska zase šíleně IN, jen stála se špičkama k sobě, držíc máminu ruku. Neexistovalo, abych přestala chodit na klavír, neexistovalo, abych přestala zpívat ve sboru a z mé strany neexistovalo, abych nepatlala barvama na kroužku výtvarky. Padlo to na tenis, můj jediný pravidelný pohyb v životě. Tělocvik mě nikdy nebavil, protože jsem byla na nějaké vybíjené nebo volejbal jelito(bez mučení to přiznávám), běh jsem naprosto nesnášela a do výšky jsem sice skákala skoro nejvíc ze třídy, ale nůžkama 😀. Chápejte tedy, že to na dráhu sportovce úplně nebylo. Lyžuju, stále hraju tenis, miluju pinec, plavu a jsem pro každou srandu(kromě vybíjené, to pro mě není sranda ani teď, je to smrt 😀), ale všechno rekreačně a jen tak na pohodu. Je možné, že k tomu přispěl i fakt, že jsem byla vždycky hubená(dobře, tak jinak, nikdy jsem nebyla tlustá 😀).


Kolegyně v práci mi vždy řekla:"Přeju ti obezitu na stáří!", když jsem si utírala cukr ze rtů po čtvrté snídaňové koblize a oblékala kalhoty velikosti 36. Ano, mám rychlý metabolismus. Na střední škole jsem k obědu v klidu snědla 12 knedlíků a nikdo mi to nevěřil, dokud to neviděl na vlastní oči. To byla ještě doba, kdy jsem neměla ani prsa, ani zadek 😁. Jenže roky plynou, není mi dvacet a ač jsem stále hubená, rozhodně nejsem pevná(bavíme se o fyzické stránce, rozumíme?). A tak jsem asi i kvůli značným nervům začala loni v srpnu běhat. Já, která jsem si na tělocvik zařizovala osvobození z běhu venku kvůli alergii. Hlavně mi šlo o patnáctistovky, umřela bych. Bydlím v Praze kousek od Grébovky, takže to byla jasná volba a jelikož nepotřebuju, aby na mě čučelo 150 lidí, běhala jsem buď ráno před prací(vstávačka ve 4:30 a hrozně mě to vždy nakoplo) nebo večer, když už bylo aspoň šero. Má kondička byla tedy dost tristní(a je stále, protože jsem běh vyměnila za fitko, ale o tom níže), uběhla jsem půl kilometru a umírala jsem na asi patnáct zástav různých částí těla. Řešila jsem to střídáním běhu a svižné chůze. Netrvalo dlouho a uběhla jsem v kuse kilák. Celkově jsem se domů doplazila vždy po 4-6 kilometrech, ale s dobrým pocitem. To mi připomíná, že už dva týdny chci jít běhat ven!


V listopadu 2016 jsem poprvé vkročila v upnutých leginách a s shakerem v ruce do fitka. A opět se setkáváme se slovem "nikdy". Já totiž VŽDYCKY říkala, že mě do fitka NIKDY nikdo nedostane. Zvedat činky a koukat na sebe do zrcadla, to mě nemůže bavit, žeo. Ale! jak píšu, není mi dvacet a chci se zpevnit. Potkala jsem chlapa, který dřív dost cvičil a chtěl opět najet na nějaký režim. Tak jsem to zkusila taky. A ono to nakonec bylo fajn a děsně mě pak dva dny všechno bolelo, pocit k nezaplacení, naprosto skvělá bolest, fakt. 😀 Zpočátku jsme nechodili úplně pravidelně a taky se stalo, že jsme měsíc a půl cvičit vůbec nebyli, protože jsme na sebe plivali nějakou chorobu a já bez chlapa ve fitku byla trochu bezradná. Teď už ale vím, co a jak a proto mi vůbec nedělá problém nasadit sluchátka a jít se zrušit sama. Od května tohoto roku cvičíme fakt poctivě a pravidelně. 4x, 5x, někdy i 6x týdně. Budík na 5:20 a jeď. Tento čas je zase kvůli obsazenosti fitka a taky páč fakt nechci po práci ještě cvičit a mít zabitý úplně celý den. Vstávání mi problém nikdy nedělalo, což se nedá říct o mé polovičce. 😀


Musím říct, že bicáky(spíš ten levý) jsem měla naběhlé už ze střední. Kamenosochařina totiž není pro žádné květinky. 😂 Od pasu nahoru jsem celkově stále hubená, jen mi krapet natékají nohy. Možná za to trochu mohou i křečové žíly, ale vážně mě štvou mé nateklé kotníky, širší lýtka, ovaroidní kolínka a rozteklá stehna. Proto jim teď pěkně nandávám a je to znát. Svaly rostou a tuk(pomalu, ale jistě) mizí. Není to zatím žádná hitparáda, ale příští léto, už bude. 😃 Když se mnou vydržíte, sami uvidíte. Nejvíce na mém oblíbeném instagramu, říká se, že mé instastories jsou boží! 😂 Co je na tom pravdy, nevím.
A teď to nehorší, fotky průběhu cvičení. Jsou i pro mě šokující, nikdy jsem si nemyslela, že jsem takový špek. 😂 Buďte na mě hodní, jo? Díky...

květen/červen/červenec

A příště pohádka o tom, co jím a jak cvičím, hm?

Užívejte léta

Vaše Sissi

Žádné komentáře:

Okomentovat