úterý 9. května 2017

Jarní mega čistka šatníku


Ano, miluju módu a abych se cítila dobře, potřebuju se líbit sama sobě. K tomu mi dopomáhá spousta oblečení a bot. Hlavně těch bot. Hádám, že se teď každému z vás promítl v hlavě obrázek s neurčitým počtem párů. Kolik myslíte, že v tomto případě znamená slovo "spousta"? Já jsem totiž až před nedávnem zjistila, jak velkou pravdu měla moje máma, když mi říkávala:"Proboha, ty máš víc bot než vlasů!"(mám opravdu hodně vlasů). Ale znáte to, člověk žije ve svém vlastním světě, kde platí jeho pravidla a dokud se nezačne dívat kolem sebe, za plot, přes řeku, dalekohledem sousedům z protějšího baráku do ložnice(haha, pokus o vtip), bude dál slepě věřit tomu, že je to a ono naprosto normální. A tak jsem si i já stále myslela, že vlastnit 80 párů bot, je naprosto normální. Není! Ano, čtete dobře, 80 párů. K tomuto číslu jsem se dostala v lednu letošního roku(teď to vypadá, že jsem plešatá). Nemám žádného sponzora ani jsem nevykradla obuvnictví, všechny jsem si koupila za své vlastní peníze(oprava - jedny jsem vyhrála v soutěži na botovo.cz). Nutno dodat, že některé mám řádku let, protože když jich máte tolik, ani je nestihnete prochodit. :D 

Budu radikální. Ne tak jako můj kocour před miskou masa, ale budu!


Přetékal mi šatník i má truhla na boty - je to přece poklad! Bydlíme v nádherném, trochu malém bytě v srdci Prahy. Každá nová věc musí projít důkladným prozkoumáním - jestli ji fakt potřebujeme(rozuměj chceme) a jestli ji bude kam dát. A jelikož se k nám přistěhoval ještě můj přítel, je jasné, že musela přijít čistka. Problém byl v tom, že jsem pár takových záchvatů už měla a nikdy to nedopadlo podle mých představ. Seděla jsem před šatníkem postupně prohrabovala ta kvanta hadříků, kabelek a bot a s větami typu "tohle celkem nosím... hmmm, tuhle sukni nosím k té bílé halence... ne, tohle ne... tu barvu miluju... tyhle kalhoty mi dělají dobrý zadek...", jsem 98% věcí vracela na ramínko. A tak jsem se naštvala sama na sebe a řekla si, že budu radikální. Ne tak jako můj kocour před miskou masa, ale budu! Začal boj na život a na sklad. Doslova jsem skladovala věci, které už dávno nenosím, jsou mi velké - amen - nebo malé - i to se stává. :D K tomu připočtete fakt, že jsem pár let pracovala v obchodech s oblečením. Musí z toho zákonitě vyjít něco jako "Každý měsíc spousta nového textilu, utop se v tom!". 

Možná stárnu, teda určitě stárnu - před pár dny mi bylo...

Musím se poplácat po rameni, protože jsem od oka vytřídila minimálně půlku šatníku. Mé vítězství nad tkaninami mělo dvě fáze. Fáze jedna byla spuštěna přítelem, který tady taky potřebuje nějaké to místo a protože má skoro dva metry, tak i jeho věci zabírají víc prostoru. :D Výsledek? Znáte ty modré tašky z Ikea? Jedna je plná bot a další dvě plné oblečení. K tomu ještě jedna velká igelitka oblečení, které je na vyhození. Uběhlo pár týdnů a tradááá, Alžběta onemocněla. Jak tak dva týdny leží doma v posteli a nudou šikanuje hroznové víno, padne jí zrak na stěnu plnou oblečení. Už ne přeplněnou, jen plnou. To oblečení navíc není jen mé. Nedokážu nyní přesně říct, proč jsem vstala, vytáhla ze skříně další Ikea tašku a nemilosrdně ji začala plnit. Nevím. V poslední době mi připadá, že mám touhu se od všeho odprostit. Že se ve mně něco mění a najednou mi každá druhá věc připadá zbytečná a říkám si, proč ji vlastně mám. Možná stárnu, teda určitě stárnu - před pár dny mi bylo... no prostě jsem měla narozeniny. :D Možná mi jen došlo, že mi již vyřazené věci vůbec nechybí. Ať je to jak chce, je to moc fajn pocit. Za poslední dva měsíce jsem prodala, rozdala a vyhodila tolik věcí, že až se jednou budu stěhovat....... no budu si nadávat, že jsem toho nedala pryč víc, žeano! Ale uklidní mě fakt, že jsem mohla stěhovat dvojnásobek.

Ale čas strávený nad touhle záležitostí mi připadá krapet prokaučovaný. Něco jako volby - snažíš se, ale marně.

Ale co teď? Pod postelí mi praská ještě jedna krabice se starším oblečením. Kam s ním? Když si to celé shrneme(dostáváme se do složité matematické rovnice, protože jsem už něco prodala), mám tady krabici a dvě tašky plné textilu + kožich :D a jednu tašku bot. Byla jsem na jednou blešáku, ale očividně měl chabou propagaci a já byla nakonec šťastná, že jsem prodala celých 12 kusů a neseděla tam půl dne jen tak - jako některé prodávající. Dokonce jsem začala mít sebevražedné myšlenky, že opět něco dám na vinted.cz, ale naštěstí to byla jen slabá chvilka. Objasním pro nezasvěcené - máte 20 kousků, které je vám líto vyhodit nebo někam jen tak dát, proto se zaregistrujete na vinted nebo podobné stránce, všechno to hezky nafotíte, uploadujete, popíšete(vypadá to snadně, ale je to třeba na půl dne), chcete za to směšný peníz a pak to přijde. Plno zpráv typu "Můžu poprosit fotku zboku/zezadu/zevnitř...?... Kolik cm má halenka na délku/v ramenou/okolo krku...?...Vyměníš??". Ne, nevyměním, mám to napsané v profilu - Neměním, jen prodávám, chci se zbavit oblečení. Proč? Za co? Tak se zhluboka nadechnete, jdete v té kupě oblečení najít právě ten daný kus, vyfotíte/přeměříte, odpovíte. Asi takhle, kdybych za basic triko ze Zary chtěla 300, okej, ptej se klidně na odmocniny nebo latinské názvy kostí. Mě buď nějaký kousek oslovil a pokud mi cena přišla ok, koupila jsem ho i s rizikem, že mi nebude. Většinou ale vím, jakou velikost mám a co odkud mi sedí/nesedí. Maximálně ho zase pošlu dál. Ale čas strávený nad touhle záležitostí mi připadá krapet prokaučovaný. Něco jako volby - snažíš se, ale marně(nebojte s volbama to nevzdám). Asi vše budu mít ještě chvíli v taškách doma, něco prodám, něco rozdám a zbytek odvezu na charitu.

Mám trochu pocit, že má práce vyhazovače ještě není u konce. V létě zjistím, že z toho zbytku oblečení stejně ještě třetinu nenosím... Pořád mám pocit, že toho moc neubylo. Mou situaci ztěžuje fakt, že musím v práci nějak vypadat a ač bych si ráda vzala roztrhané denimové kalhoty, slipony a křivák, nejde to. Držela jsem v ruce věci, které už už nemilosrdně padaly do tašky, ale pak mi došlo, že bych do té práce neměla v čem chodit. 


Před poslední čistkou(rozuměj - už mi vyřazené věci zabíraly celou krabici pod postelí, ale šla jsem třídit znovu)



Po poslední čistce(a hodlám v tom pokračovat)


A pokud je mezi vámi někdo, kdo má boty 37 nebo oblečení 34-36, koukněte na můj účet v aplikace letgo(Alžběta Krhovjáková), mám tam zatím asi 70 kousků za pár peněz! :)

Tak tě pic a třídění zdar!
Vaše Sissi.


1 komentář:

  1. Pěkný článek! Gratuluji k radikální čistce šatníku. Ano, to s tím focením oblečení a spoustě času tím stráveným , to znám, holt se na to člověk příště víte co!?

    OdpovědětSmazat