pátek 31. ledna 2014

Sydney - přílet a den první

Všechny vás zdravíme z prosluněné Sydney! Nezmrly jsme v Praze, neunesli nás v Soulu, nespadlo s námi letadlo a přežily jsme i stravu v něm :D tomu říkám úspěch. Jsme tu dnes druhý den a je to báječné! Teplo, milí lidé, nové zážitky.. Jak lépe trávit konec ledna?? A jak to tedy všechno proběhlo? ...



V pondělí jsme se s Petrou sešly na letišti v Praze. Ve stejnou chvíli se k přepážkám řítila početná skupina Korejců a tak Petra neváhala a vrhla se do boje o místa v letadle, přece nechceme sedět každá na jiném konci. To dá rozum. Počkaly jsme si na správný čas a s pasy a úsměvy se vydaly vstříc dobrodružství. Do Soulu jsme letěly s českými aeroliniemi. Čekal nás desetihodinový let s osmihodinovým posunem. Já jsem teda spala jen hodinu, ale přežily jsme. Jídlo i pití bylo poživatelné a letušky příjemné. 
Soul.. letiště naprosto boží, obří, moderní a já nevím co všechno.. Plán zněl jasně - jedeme se podívat do města. Trochu se na nás divně dívali, když jsme chtěly opustit letiště, ale co tam máme skoro 12 hodin dělat?? Nasedly jsme tedy na vlak do města. Nejsme si úplně jisté, zda jsme byly v centru, ale stačilo nám to, co jsme viděly. Děs, nedokážu si představit, že bych tam žila. Vedle vysokých a moderních budov se krčily malé, ošklivé a naprosto odpuzující domky a krámky. Procházely jsme kolem rybího trhu a jednak to tam teda děsně smrdělo rybinou, ale taky tam místní žena osekávala ryby na pařezu.. Nebylo nám tedy moc do smíchu, ale chtěly jsme se najíst. Chtěly jsme ochutnat nějaké korejské jídlo, ale po marném hledání aspoň trochu lépe vypadajícího podniku, jsme zamířily do mekáče. Kde to teda taky smrdělo rybinou..Žádní jiní naší rasy zde nebyly a cítily jsme se trochu zvláštně. Vyrazily jsme tedy na cestu zpět a trochu usínaly ve vlaku. 
Na letišti jsme musely ještě nějakou dobu čekat a tak jsme se procházely po tom obřím kolosu plném obchodů a lidí s kufry. Opět nás přepadl hlad a tak jsme šly na pizzu, ta už po rybách nesmrděla :D Blížila se doba odletu.. A tadáááá sedíme v letadle, daleko větším než jsme letěly z Prahy. Boeing 747, už jen pohled na křídla byl děsivý. Zde už jsme aspoň nebyly jediné nešikmooké. Letěli jsme přes noc, takže výhled nic moc, ale ráno jsme krásně viděly Austrálii. Hory, kopce, kopečky.. a pak najednou prásk a domy, domky, domečky. Na letišti v Sydney jsme přistáli po sedmé hodině ranní místního času, ale čekalo nás ještě pár kontrol a v letadle jsme musely opět vyplňovat imigrační karty. Ne, opravdu nepřevážíme zvířata, rostliny, drogy ani moc alkoholu a ani zde nebudeme zůstávat na černo. Šlo to relativně rychle, ale kontrolují vám tu i podrážky na botech. A pak už jsme vešly do velké haly plné čekajících lidí s kytkama a Petra zmerčila Roberta. Místo kytky jsme dostaly místní simku, aby nám mohl volat a abychom měly net v telefonu (jen tak mimochodem.. máte tu 500mb na den a sociální sítě jsou neomezeně, docela maras). Najednou jsme se po překonání 16000 kilometrů ocitly v úplně jiném světě. Petře bylo v jejich chlupatých botách krapet horko, ale nemohly jsme z Prahy, kde bylo -10 letět v žabkách, to dá rozum. 
Čekalo más ubytování a seznámení se se Sarah, naší bytnou. Jezdí zde něco jako metro, ale říkají tomu Train. Ten nás dopravil do stanice Marrrickville, kde nás vyzvedla malá, milá Sarah :D Už ta ulice, kde má dům, je úžasná. Nádherné domky, všechny. Před našim přechodným bydlištěm roste krásný velký strom s velkými bíložlutými květy. A ač domek vypadá malý, je dost rozlehlý. Přízemní, mnohapokojový a s kočkou. S devatenáctiletou kočkou! Po sprše jsme vyrazili na pláž. Cestou jsme si koupily týdenní jízdenky (doprava zde opravdu laciná není. Týdenní nás vyšla na 46 dolarů pro jednu). Jelikož tu na plážích mají běžně grily, nakoupil Robert klobásy a maso na burgery a vše k tomu a nějaké to pivo na spláchnutí. A hurá na pláž. Děcka!! To je prostě úplně boží. Nádherná voda, palmy, písek.. všechno. Tohle bych přála zažít úplně každému. Voda teda nebyla moc teplá, ale stejně by se v ní moc plavat nedalo kvůli velkým vlnám, které naopak využívali surfaři. A všichni lidi jsou příjemní, vysmátí a přátelští. Je tu úplně normální se zakecat s kýmkoli, kdekoli. Skvěle jsme se najedeli a šli o pár desítek metrů jinam - na pláž. Prý tam bývá stále narváno, ale my měli to štěstí, že tomu v ten den tak nebylo. Petru po pár tempech plavčík vykázal z vody :D a tak jsme si užívali slunce, tepla a mořského vzduchu. Krapet jsme s Petrou vytuhly a trochu se spálily. Krásně teď tedy vidíme místa, kde jsme si omylem nenanesly krém :D Sebrali jsme si svých pět švestek a vyrazili do pizzerie, kde Robert pracuje. Vlastně tam pracují jen Češi, Slováci a jeden Polák. Boží večeře po božím odpoledni a k tomu trochu vína. No tak tak skončil náš první den v Sydney. Chtěli jsme se teda ještě projít večerním městem, ale ani sprcha nás neprobrala a Petra spala už po cestě "domů". Takže zpráva "Asi to necháme na zítra, Robe", byla jasná :D Vyčerpalo nás slunce i dlouhý let. Ale řekla bych, že jet lag jsme zvládly na jedničku! A teď už se pokochejte fotkami :)

See you later aligator..

Vaše Sissi a Petra


Letiště Václava Havla

před odletem :D


promrzlá křidélka potřebují horkou vodu :D


západ slunce nad Ruskem


oběd


mrakyyyyyyy!!


snídaně..?! :D


info o letu


ehm.. metro v Soulu

v Soulu..


boeing 747


snídaně 2 :D


nad Austrálií


nad Austrálií 2 :D

jsme tu!!





naše první grilovačka na Bronte beach


písek :3



Bronte beach


asi vtipná vlna.. :D






večeře u Roba v práci



8 komentářů:

  1. no pěkně Alžbětko :) nádhera :)

    OdpovědětVymazat
  2. To je taková nádhera! Moc ti to závidím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tady vážně skvělé, ale rychle to utíká..

      Vymazat
  3. Tak věřím, že teď už Vám bude holky a kluku jen do "spíchu" - ne jako na rybím trhu :D a super fotka s názvem ...asi vtipná vlna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D korektura byla provedena, ale nebyla uložena :D jinak děkujeme :*

      Vymazat
  4. Uplnaaa parada Bety :)) mamina mi nechtela verit,kdyz jsem ji rekla kam si to odcestovala :D teed uz kazdopadne vim, co bude mou naaplni kdykoliv sem neco napises - poctenicko pro me a mamku a zaroven kontroa toho,ze ses nam tam nekde neprivdala :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Baru :D snad budu mít dnes čas zase něco napsat. Máme tu deset ráno a chystáme se na nejznámější pláž - Bondi beach.. Mámu pozdravuj a čtěte, čtěte :) jsme tu jen na deset dní, takže si myslím, že nehrozí přivdání, ale žít bych tady dokázala, to jo :D

      Vymazat