Desissign: Sydney - den druhý

Znáte ten pocit, když něco strašně chcete udělat, ale nemáte na to čas? Přesně tak se cítím, protože bych vám chtěla každý den něco napsat, ale když přijdeme "domů", dáme si sprchu a plácneme sebou do postele. Navíc by se mi to i lépe formulovalo, protože by to bylo čerstvé. Tak teď musím tápat v mysli(nejen své) a fotkách, abych si jednotlivé dny nepomíchala a abych vám napsala vše, co se odehrálo druhý den našeho tripu v Sydney. Ono to totiž není jen o sepsání vzpomínek, ale i o vybrání(publikovatelných) fotek, jejich upravení, dlouhé nahrávání a korekce. Mám teď tedy chvilku než půjdeme něco nacvakat na pláž a proto jsem se rozhodla napsat vám pár vět... odstavců...

První noc v novém domě. Trochu nezvyk spát koncem ledna pod "prostěradlem". Vypadá to tu trochu jak po výbuchu(u nás v pokoji). Dva velké otevřené kufry, vytahané ručníky, plavky, boty a nějaká drogerie. Pokoj je malý na to, aby tu bylo tolik věcí, ale nám to nevadí. V plánu byla procházka, Opera, Harbour Bridge a nějaké obchody. Zbytek byl ve hvězdách. Naducaly jsme si batoh vodou, foťákem a dalšími nezbytnými věcmi a vyrazily na Train. Opět byl krásný slunečný den bez mráčku.
Sešly jsme se s Robertem na... stanici a lidmi hemžícími se ulicemi kráčely tam, kam on. A pak se před námi najednou otevřel výhled na moře nad kterým stojí Harbour Bridge a na Sydney Opera House. A my jako správné turistky musíme mít fotku s mostem a musíme si prostě sáhnout na Operu. Ještě, že jsem Petře ráno vymluvila tu igelitku :D To by hned každý věděl, že jsem from Czech Republic. Na konstrukci mostu byly vidět drobné hýbající se tečky, to si někteří zámožnější turisti zaplatili výšlap nahoru, což teda musí být skvělý zážitek. My si zašly do Opery na záchod a to nám muselo stačit. Cestou jsme pak potkali pravého nefalšovaného Aboridžince a kdybychom se s ním prý nevyfotily, jako bychom nebyly v Austrálii. Zaťukaly jsme si s ním tedy na dřívka a šli dál.
Takové velké věci vás rychle vyhladoví, takže nastala otázka jídla. "Je tady kousek vyhlášená čínská restaurace, kde dělají výborné čínské knedlíky!", říká Robert. "Čínské knedlíky?? No já nevím.", odpovídá trochu znechuceně Petra. Domácí burgery nebo čínské knedlíky? Okej, šli jsme vyzkoušet ty knedlíky a musím říct, že jsme lépe udělat nemohli. Restaurace narvaná k prasknutí a ač knedlíky vypadaly vtipně, byly vynikající. Dali jsme si je s krabím, srnčím a vepřovým masem. K tomu kalamáry, krevety v těstíčku a Petra se pak ještě docpala nudlemi. Kromě krevet jsem všechno jedla poprvé a bylo to výborné. Všem ty knedlíky doporučujeme. (pokud jste ještě neviděli Petřinu challenge s nudlemi, neváhejte - Petra vs. noodle in Din Tai Fung) A další fotka, tentokrát se slečnami od knedlíků. Jedna vypadala docela vyděšeně, když jsme ji o fotku prosili a musela se zeptat druhé, ale dobře to dopadlo. Řekly jsme "cheeeeees" a šli dál. No daleko ne, jen to všechno spláchnout pivem. V tom horku to vážně bodne i mně a to pivo nepiju.
Robert se od nás pak odpojil, aby šel vydělávat těžké prachy a my se vydaly prošmejdit pár obchodů. Docela mě překvapila místní Zara. Doslova hadrárna - co se týče vzhledu obchodu a chování zaměstnanců. Představte si New Yorker s logem Zary, nemyslitelné? Taky jsem stála jak opařená. Popojedem. Co by to bylo za dovolenou, kdybych si nepřivezla boty a šaty, že jo. Takže už víte, co jsem si koupila. Petra si taktéž vybrala pár svršků a po návštěvě dvou pater Westfieldu jsme šly radši na Train... Abyste tomu rozuměli, ta dvě patra byla už na pohled jiná, luxusní. Všude mramor, paničky a libá vůně. No připadaly jsme si tam trochu nepatřičně. Jiná cenová kategorie. Nicméně jsme procházely obchodem David Jones a tak trochu se zamilovaly do šatů. 420 dolarů nám ovšem nahnal vítr do zad a pomohl s úprkem. Tímto skončil náš druhý den v Sydney, ale začala noc...
Kam teď? Mládež se chce bavit(rozuměj - chceme se podívat, jak se zde mládež baví). Vyhlášený Ivy Bar má jednou v měsíci free entry a je to zrovna ten den. Vyrazili jsme tedy večer do centra a už tou dobou na ulicích potkávali podnapilé skupinky mužů i žen. Zahli jsme do uličky a už jsme mohli jít jen po zvuku, hudba duněla a rozhodně jsme tam nemířili sami. Další roh... a za ním velký štrůdl lidí. Přesně jako v těch amerických filmech, kde se čeká na vstup do klubu. Čekáme a čekáme a posouváme se a ještě chvíli čekáme a pak místo 40 dolarů vytahujeme pasy, ač nevypadáme nezletile. Byly jsme opravdu zvědavé, jaký klub to bude. Hráli dobře, ale těch lidí. Bylo to na nás opravdu moc. Prošli jsme si celý klub od shora až dolů a naopak, dali si jeden drink a vzdali to. Kdyby tam byla tak třetina lidí, rozhodně bychom zůstali a bavili se, ale tohle nešlo. Aspoň ne za střízliva :D Chvíli jsme přemýšleli, co dál. Domů se nám po půl hodině nechtělo a proto jsme se šli projít. Pěší zóna v Darling Harbour nebyla daleko a večer bude vypadat zase trochu jinak. Ačkoli je tu léto, večery nebývají nijak teplé, mnohdy dost fouká a možná i naše organizmy nejsou na takové výkyvy zvyklé. Celý den je teplo, horko, slunce a ještě víc teplo a pak najednou bum... prásk a je chladno a tma. Proto jsme se nezdržovali dlouho.
Dlouhý den, ale stálo to za to. "Doma opět padáme do postele v půli věty a těšíme se na další den. Tentokrát v akváriu. Těšíte se na něj taky? Fotek je požehnaně :)

Tak zase až nebudu lovit koaly nebo paprsky slunce, ozvu se...

Pro společnost Desissign s ručením omezeným vyrobila Sissi a Pjater.