Technika a kočka

Už jsem si tak nějak zvykla na to, že mě věci neposlouchají.. Co mě ale dokáže vážně naštvat je fakt, že se rozjedou v momentě, kdy přítel vstane od počítače nebo je prostě nucen přijít k mému pc a ukázat mi, jak se to dělá. V lepším případě, mě tedy technika začne poslouchat, když je pár kroků ode mě. V tom horším až v momentě, kdy si ke mně sedne, udělá naprosto stejnou věc, kterou jsem se to snažila před deseti vteřinami rozjet já a ejhle!! Ono to funguje. Alžběta je pak samozřejmě za blbce a musí poslouchat věty typu:"A to jsem fakt musel vstávat? :D Vždyť jsem ti to říkal." :D Ano, říkal a já to přesně podle instrukcí udělala, ale tím mé snažení skončilo. Stává se mi to vážně často a nebaví mě stále říkat, že jsem VÁÁÁŽNĚ udělala to samé, ale prostě... "Zlato, to nejde :( ". Já si myslím, že mě tyhle věcičky nemají rády.. A aby toho nebylo málo, tak v tom s nimi jede i ten všudypřítomný facebook. Zatajuje mi plno věcí. A do toho všeho na mě očima zamžourá můj (právě dnes roční - takže přáníčka a dárky můžete posílat na mou adresu) kocour a mně je jasné, co se bude dít.. Seskočí, protáhne se, pomalým krokem, aby se mu hezky pohupovaly ty (zatím jeho) koule, vyskočí mi mezi ruce na stůl, chvíli bude stát před obrazovkou, abych ho jakože podrbala, pak se svalí nejlépe na numerickou klávesnici, ale nezapomene mi u toho otočit obraz minimálně o 90° a čeká, že ho pochválím za to, jak hezky někomu v okně chatu napsal něco ve smyslu "111111111111111111111111152 mmmmmmmmmmkn5522222222222222222222". 

A to jsem takhle jednou chtěla natočit pro své čtenáře první video. Ještě jsem pořádně nevěděla o čem, ale nejdřív jsem si stejně chtěla zkusit jak mě bude slyšet a vidět a jestli se na mě bude vůbec dát koukat. Vzdala jsem to asi po patnáctém pokusu, kdy mi foťák ne a ne ostřit tam, kde chci. Zkusila jsem asi všechny galaktické i nadgalaktické možnosti nastavení ostření a clony a násilí, ale marná sláva. Stále to bylo na prd. Jenže jak to tak bývá, stala se nemilá věc. Přítel byl v Praze, já v Karviné a tak neměl jak vstát a jít ke mně, aby mě přesvědčil o tom, že to funguje, jenom já jsem úplně neschopná :D A proto tu teď sedím, hledím a čekám až se rozední, abych to mohla zkoušet zas a znovu, protože přece nemám nic lepšího na práci. Vždyť to je jen bakalářka, no ne? :D Tak jsem si na to dala tenis s tátou, jednu pořádně čokoládovou bonboniéru a pár fotek na úpravu. Připadá mi, že dneska má vlastně každá blogerka kočku :D Asi módní trend.. Nebo narážím jen na ty, které mají kočky v lásce..

Ale teď už... dobrou (:

Ps.: Že se tohle neděje jenom mně!? :D

A když už jsem zmínila narozeniny toho mého zlosyna, rolujte dále.. Pokud vás to tedy zajímá :D Jo a jmenuje se Dekat, neptejte se proč... :/ :D

Takhle krásně byl mrňavý, když jsem si ho přinesla domů (:

Po koupeli :D

Vždycky ví, kam se usalašit :D

A dneska?? Je to pan Kocour.. :D

A už fakt musím jít do pelechu, protože tam na mě čeká a chce drbat :D Jak jinak.. Každovečerní rituál, který se pak ráno opakuje.. Tak ho na ty jeho narozeniny pořádně podrbu, aby věděl, že ho nedám..