Desissign: Kamenosochařina = jedna velká láska

Bylo mi čtrnáct let, když jsem se rozhodla poslat si přihlášku na Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích... Bylo mi patnáct, když jsem poprvé chytila kladivo do ruky a za pomocí špičáku odlomila první kus kamene z té velké masy pískovce. Ten zvuk jsem si hned zamilovala. Od té doby se změnila spousta věcí, ale má láska k sochařině (a k hořickému pískovci obzvlášť) jen zesílila. Na střední jsem dostala možnost, zúčastnit se několika sochařských sympozií a to bych byla úplně blbá, kdybych toho nevyužila. Poznala jsem nové lidi, nové kraje a hlavně jsem mohla bušit do toho mého milovaného pískovce. Ve škole bych sotva dostala třímetrový kámen, proto jsou tato sympozia pro studenty velice lákavá a vyhledávaná.

Díky škole jsem vyjela i do Lužic u Hodonína, kde je dnes již přes 70 soch ze dřeva a kamene. Letos se zde pořádá již devátý ročník a já jsem se prostě musela vrátit na místo činu, pozdravit známé, pokochat se a zavzpomínat u svých tří soch, které zde stojí.

Tento článek je tak trochu outfitový, tak trochu zaprášený a vzpomínkový. Vyrazila jsem si v dlouhých oranžových šatech z háemka, které jsem ozdobila stříbrným tělovým šperkem. Jižní Morava byla opět velice rozpálená a proto jsem si svršek hodila přes ramena jen na focení :D

No a pod fotkami outfitu najdete několik snímků s mým kamarádem a výborným sochařem Michalem Vinduškou, který se i letos sympozia v Lužicích účastní a vytváří tři nymfy. Seká jako bůh a já vždycky jen žasnu.

Poslední fotky pak patří mým třem sochám, které jsem zde vysekala já v letech 2009-2011.

Co dodat závěrem? Lužice jsou pro mě taková nostalgie, krásné vzpomínky plné prachu, který miluju. Mám vždycky chuť vzít si zase kladivo a vytlouct ze sebe duši, dát zase kameni nějaký tvar a moct tak lidem předat kus sebe. Hrozně se těším na chvíli, kdy budu mít zase kus surového kamene a opráším své nářadí. Je to nesmírně uvolňující a mně to strašně chybí. Miluju tu únavu, prach, zvuk zarývajícího se zubáku do pískovce, respekt z flexy i ten následný úklid odpadu večer, kdy už jste úplně vyřízení a chcete se jen osprchovat a fláknout sebou do postele...

A pokud se budete 1.8 nudit, vyražte do Lužic na vernisáž tohoto sympozia :) Nebude chybět skvělé víno a spousta zajímavých lidí.