To vám jednou byl takový krásný jarní den. Úplně jako stvořený pro vznik skvělých fotek... Říkala jsem si, že mi to počasí konečně přeje, lokalita skvělá, slečna taktéž (ač stále tvrdila opak :D ). Dojely jsme na místo v ideálním čase, slunce se trochu schovávalo za mraky, ale to bych přežila, kdyby... Po 15 minutách se ozval hrom, začalo lehce pokrapovat. Sbalily jsme tedy foťák i naše těla a rychlým krokem se vydaly k autu. Déšť zesílil a my už běžely. Mno a aby toho nebylo málo, spustil se totální liják, který doprovázely kroupy, takže než jsme doběhly k autu byly jsme úplně durch.. Deštník na mě poslušně čekal v autě.. Mé pracně natočené vlasy byly opět rovné, košile průhledná a řasenka rozteklá. A to přitom i ty kroupy musely vědět, jak na sobě nesnáším mokré oblečení :D Než mě Iva vysadila, pršet přestalo a já domů šla úplně mokrá se suchým deštníkem v ruce, boží zážitek, to vám povím! Můžete namítnout, že jsme mohly počkat a jít pak ještě něco vyfotit. To ano, ale Ivě by vlasy jen tak neuschly a já faaaaaakt nenávidím mokré oblečení lepící se na tělo! :D
Takže se teď pokuste pokochat tím, co za těch 15 minut vzniklo. Podotýkám, že Iva stále tvrdila, že je nefotogenická a že si jen přidělávám práci :D
Více fotek ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat